No Feeling Is Final. The Skopje Solidarity Collection

výstava

22.03. - 29.09.2024, Praha 7, Veletržní Palác, Národní galerie, Dukelských Hrdinů 47

Mezinárodní skupinová výstava Žádný pocit netrvá věčně. Sbírka solidarity ve Skopji vychází z jedinečné sbírky Muzea současného umění (MoCA) Skopje a z jejího historického a politického kontextu. Po ničivém zemětřesení, které zasáhlo Skopji v létě 1963, se jako projev mezinárodní solidarity vzedmula vlna pomoci s obnovou zničeného města. V rámci obnovy města se také rozhodlo o zřízení muzea současného umění a umělci z celého světa darovali svá díla do sbírky muzea. Sbírku MoCA Skopje tak lze vnímat jako časovou kapsli pozdního modernismu napříč železnou oponou, protože sbírka zahrnuje jak díla známých umělců západního kánonu, tak umělců z tehdejšího východního bloku ⁠–⁠ včetně Československa ⁠–⁠ a umělců z tehdejšího třetího světa neboli globálního Jihu. Výstava proběhla v roce 2023 v Kunsthalle Vídeň, v Národní galerii Praha (NGP) se představí v upravené verzi rozšířené hlavně o dary jak československých umělců, tak i dar děl klasické moderny samotné NGP.  K práci se sbírkou a její historií byli přizváni současní umělci a umělkyně: Jesper Alvaer & Isabela Grosseová, Brook Andrew, Yane Calovski & Hristina Ivanovska, Siniša Illič, Iman Issa, Gülsün Karamustafa, Elfie Semotan, a také spisovatelka Barbi Marković.

Čtyři současní umělci a umělkyně a dvě umělecká dua ⁠–⁠ Jesper Alvaer & Isabela Grosseová (Praha a Kvænangen), Brook Andrew (Medellín a Melbourne), Yane Calovski & Hristina lvanoska (Skopje a Berlín), Siniša Ilić (Bělehrad), Iman lssa (Vídeň a Berlín), a Gülsün Karamustafa (Istanbul a Berlín) ⁠–⁠ byli přizváni, aby vybrali díla ze sbírky MoCA Skopje rezonující s jejich vlastní tvorbou. Současní umělci a umělkyně tak vytvořili subjektivní expozice ⁠–⁠ s výběrem kolem deseti historických děl doplněných jejich vlastními díly ⁠–⁠, které poskytují osobité sondy do sbírky skrz pohled současných umělců. Tyto umělecky pojednané expozice, z nichž každá je ztvárněná vlastním, umělci navrženým architektonickým způsobem, rozvíjejí páteř výstavy s historickými díly vybranými kurátorkami a kurátorem výstavy a archivním materiálem, včetně modelů ikonických staveb a modelu hlavního plánu centra města navrženého japonským architektem Kenzó Tangem. Mediální obraz přírodní katastrofy a následné obnovy města výstava zprostředkovává skrz v té době nastupující televizní vysílání. Součástí výstavy je také nová série fotografií fotografky Elfie Semotan (Vídeň a Jennersdorf) dokumentující současnou Skopji a její proměny včetně výstavních prostor a depozitáře MoCA Skopje.  
Výstava nabízí nový pohled na dějiny poválečného moderního umění skrze jedinečnou sbírku. Poskytuje tak alternativu k zažitým sbírkovým expozicím, včetně nově otevřené (od května 2023) expozice 1939⁠–⁠2021: Konec černobílé doby. Ve srovnání s touto expozicí výstava umožňuje vystavení československého umění šedesátých let v mezinárodním kontextu. Výstava je také pozvánkou k přemýšlení o historických a současných podobách solidarity a roli umění v době poznačené konfliktem, zmarem a nejistotou, ale také soudržností, obnovou a vizí nadějné budoucnosti.  

Kurátor*ky: What, How & for Whom / WHW (Ivet Ćurlin, Nataša Ilić, Sabina Sabolović), Rado Ištok

Ve spolupráci s Kunsthalle Wien a MoCA Skopje